Třídenní módní maratón Fashion LIVE! v pátek přinesl pestrou a kvalitní domácí módu k širší veřejnosti. I přes kapacitním omezením se do prostor v novém bratislavském centru vešlo několik stovek diváků a mohli si prohlédnout několik autorských přístupů v rámci designérské tvorby.

Vůbec první slot věnovali organizátoři studentům z Atelieru 343 na bratislavské VŠVU, který tak mohli i na takové živé platformě představit své magisterské či bakalářské kolekce. Překvapily opravdu příjemně – ať už v mnoha případech na pohled precizním krejčovstvím a řemeslným zpracováním materiálu, snahou o jeho inovaci, ale také zajímavými nápady a koncepcí.

Do motivu tohoto ročníku Fashion LIVE !, za který si organizátoři vybrali siluetu, zapadla zejména tvorba Michaely Turanský či Natálie Repkovskej, které se s ženskou siluetou pohrávali na pomezí osvědčených střihů evokujících couture tvorbu zašlých časů, historizujícího přístupu a jejich fúzí s moderním zpracováním materiálu. Materiál se stal jedním z výrazných prvků jednotlivých minikolekcií. Například u Juliano Brnákovej vznikaly jednotlivé oděvy použitím zbytkového materiálu či látek, které by normálně tvůrci nepoužili. Přetavila je do líbivý střihů a na pohled přitažlivých ženských oděvů. U Marie Štvrtecký zaujalo stejně zpracování materiálu a hledání originální oděvní identity. Dekonštruktívne prvky vzdávající poctu samotnému procesu vzniku oděvu pak prezentovala ve své absolventské kolekci Ivana Janigová. Šestku uzavírala Alexandra Kondáčová s kolekcí, která si brala inspiraci ze současného světa konzumu a vizuálního perpetum mobile sociálních sítí.

Absolventkou VŠVU je i Marína Žiaková a v jejím případě budí pozornost i fakt, že se na studium designu vrhla už po překročení padesátky. Její tvorba od prvního momentu nabrala signifikantní prvky. V té nejnovější nazvané ERNA vzdala hold sochařka Erne Masarovičovej a dokonce pracovala i s látkami, které našla v ateliéru zesnulé umělkyně. Základem kolekce byl surové hedvábí, kůže, ale i tužší taftové materiály s výraznějším leskem. Výsledná kolekce, která měla svou premiéru již na týdnu módy ve Vídni, byla na první pohled výtvarná a jednotlivé modely byly jakoby oděvními sochami. Půvabné byly zejména hedvábné splývavé kreace, které fungovaly ukázkově s pohybem těla, oděvy s výraznějšími sochařskými prvky působily kostýmovejšie a teatrálnejšie. Kolekce ERNA byla do rozsahu největší kolekcí pátečního programu, ale zasloužila by si více editování. Zatímco v předchozí kolekci se Žiaková soustředila na skloubení umělecké ideje s nositelností, v tomto případě inspirace sochařstvím a také udržitelný přístup tvorby oděvů bez odpadu či dokonce použití nůžek u některých modelů odhalili svá rizika. Výtvarnosť místy potlačila důležitý atribut nositelnosti.